Irish wolfhound
Historie
Irsko bylo Galy (Kelty) osídleno kolem 4. století př. n. l. Galové s sebou přinesli také psy, kteří byli šlechtěni k lovu vlků. Ještě staří irští králové mívali ve znaku zelený list, harfu a irského vlkodava, u něhož bylo napsáno: „mírný, když je hlazen, divoký, když je podrážděn“. Vlkodav byl velmi ceněn, dovídáme se o tom ze zápisů z roku 930 – cvičený vlkodav stál 240 pencí, což odpovídalo ceně jezdeckého koně. Byl také oblíbeným korunovačním darem. Byl tak oblíbeným vývozním artiklem, že se jeho stavy v Irsku rychle snižovali. Proto byl za vlády Cromwella roku 1652 vydán zákaz vývozu vlkodavů z Irska a Anglie. Tento úctyhodný pes je také součástí všemožných keltských legend a bájí. Je hodně pravděpodobné, že právě tito psi jsou předky dnešních vlkodavů.
Poslední vlk byl údajně zabit irskými vlkodavy v r. 1786. Omezení počtu vlků v Irsku způsobovalo i omezení počtu irských vlkodavů. S tímto úpadkem irskéh vlkodava nám mizí i záznamy o jeho původním vzhledu. Za svůj návrat vděčí plemeno kapitánu Grahamovi, který plemeno zachránil před vymřením. Údajně zkřížil skotského deerhounda, německé dogy a pyrenejské horské psy se svými 6 psy irského vlkodava. Má tedy dnešní irský vlkodav něco společného s původními psy národu Keltů?
Roku 1885 byl Grahamem založen Irish Wolfhound Club, hlavím posláním tohoto spolku bylo dostat irského vlkodava na seznam čistokrevných plemen a chovat jej již pouze v čistokrevném chovu. Roku 1925 bylo plemeno konečně uznáno britským Kennel Clubem.
Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, je silně osvalený, mohutný a přesto elegantně stavěný, s lehkým a aktivním pohybem.
Povaha
Je to přátelský mírumilovný pes, kterého můžeme často vídávat na výstavách a dostizích. V poslední době se ukazuje i jako pes společník, vzácněji i jako hlídač.
V dřívějších dobách byl irský vlkodav využíván k lovu vysoké a černé zvěře, v době pozdější i jako vynikající pastevecký pes. Díky své síle a odvaze dokázal ochránit celé stádo, ovčáka i ovčácké psy před škodnou i zloději. Evropská panství chránil před obávanými vlky a tím si vysloužil i své jméno irish wolfhound (irish = irský, wolfhound = vlčí pes).
Výchova
Výchovu je nutné začít v nejútlejším věku psa, protože později již není výchova tohoto obrovského psa lehká. Nevychovaný irský vlkodav se stává neovladatelným, a je pak svému pánovi i okolí spíše na obtíž než pro radost. Důsledný výcvik poslušnosti je dobrým předpokladem, aby se z irského vlkodava stal poslušný a neodolatelný společník. Tento pes se rád učí, a cviky poslušnosti zvládá dobře a poměrně rychle. Výcvik vyžaduje nejen důslednost, ale také citlivost a laskavé vedení. V žádném případě není vhodné u tohoto psa rozvíjet agresivitu, pozná sám, kdy je potřeba zaútočit. Ačkoliv vlkodav není přímo pracovním psem, je schopen absolvovat i náročnější výcvik.
Úprava srsti
Do půl roku života psa postačí při úpravě srsti česání a kartáčování, protože pes má štěněčí srst, která se obměňuje za dospělou přibližně v tomto období. Ani později irský vlkodav nevyžaduje zvláštní úpravu srsti, ale u výstavního psa je vhodné v určitých partiích délku a hustotu srsti upravit tak, aby byly zdůrazněny správné linie těla. Tyto zásahy však musí být prováděny s citem.
Častá onemocnění
Bursitida, juvenilní panostitis, osteochondróza, torze žaludku...
Předpříprava na výstavy
Štěně se musí naučit bez tahání chodit na vodítku, musí na něm být dobře ovladatelné, je také nutné naučit psa výstavnímu postoji a musí navyknout na doteky cizích osob, protože rozhodčí posuzuje i stav chrupu a u samců varlata. Přípravu na výstavu není dobré zanedbávat, protože jen správně předvedený pes má šanci získat dobré ocenění. Pokud se chystáte svému vlkodavovi před výstavou upravovat srst, učiňte tak nejpozději tři týdny před termínem výstavy, srst pak stačí ještě trochu dorůst a bude působit přirozeným dojmem.
Péče
Irský vlkodav vyžaduje péči odpovídající jeho velikosti. Pozornost je třeba věnovat výživě a to zvláště v období růstu. Hrubá srst není náročná z hlediska údržby, postačí pravidelné česání a kartáčování. Irský vlkodav dobře snáší pobyt v bytě i v kotci, pokud ovšem má dostatek prostoru a pohybu. Výchova irského vlkodava není vzhledem k jeho přátelské povaze náročná. Je ale třeba počítat s tím, že co je roztomilé u malého plemene, je někdy obtížné u psa velkého. Irský vlkodav musí být slušně vychovaný.
